Jak na focení sportu

Když jsem byl mladší a začínal fotit sport, hrozně jsem si přál dostat se k nějaké příručce, která by mi jako nováčkovi v oboru přiblížila právě tento obor fotografie. Hledal jsem v knihách a na netu a ačkoli kusé popisy se občas v publikacích objevily, žádný uceleňejší, univerzální, systematický soubor tipů se mi nalézt nepodařilo. Tak jsem se nyní po jistých zkušenostech rozhodl tuto situaci změnit a zkusit pomoci lidem, kteří by se sportovní fotografií chtěli začít a ocenili při tom pár tipů …tady jsou!

KDYŽ SE ŘEKNE SPORT
Možná vás zklamu, ale na úvod je třeba si přiznat, že focení sportu je bezpochyby jednou nejtěžších fotografických disciplín. A to především kvůli potřebné technice. Smutnou pravdou je, že bez dražšího foťáku se zde bohužel neobejdete, i když existuje pár triků, o kterých se dozvíme za chvíli. Dále jde o fotografův postřeh a schopnost se přizpůsobit, protože sport je akční záležitost, kde se všechno, často včetně časového harmonogramu, mění doslova z minuty na minutu a vy musíte být neustále v obraze, abyste stihli zaznamenat neopakovatelné momenty.

V neposlední řadě je dobré mít k danému sportu osobní vztah a alespoň trochu mu rozumět. Pokud chcete vyzkoušet typ sportu, jímž jste ještě nepolíbení, rozhodně se ho nebojte. Zjistěte si nicméně předem, jaká jsou pravidla hry a jak turnaj či závod probíhá. Takový přístup vám ohromně ulehčí orientaci na place a vy se pak budete moci plně věnovat samotnému focení.

TECHNIKA
Ať už chcete fotit fotbal, atletiku, hokej, tenis nebo cokoli jiného, spolehlivý foťák, který si bude rozumět s objektivem, je půlka úspěchu. Ptáte se, kolik taková mašina stojí? Nová alespoň 100k. Tady by mohla spousta lidí, kteří nechtějí takové peníze ve svých fotografických začátcích do techniky investovat, skončit. Ale nestrachujte se! Drahá sestava má sice ohromné množství výhod, ale při oželení určitých high-tech vymožeností se můžeme dostat na daleko nižší cenu. Jaký je tedy ideální foťák na sportovní fotografii, za který neutratíte celé jmění?
Sportovní foťák by měl nabízet především:
1. Velké přiblížení objektivu 2. Rychlé automatické ostření (AF) 3. Vysoká snímkovací frekvence

První bod - přiblížení objektivu - je zásadní. Teleobjektiv je v drtivé většině případů nutností. Mnoho sportů, typicky fotbal, se děje na tak velké ploše, že byste za hráči nestíhali běhat a hlavně to ani není možné. Proto si musíte aktéry zdálky přiblížit. K tomu slouží teleobjektivy, typické vysokou hodnotou ohniskové vzdálenosti udávané v milimetrech. Ačkoli profíci používají pevná dlouhá skla typu 400, 500 nebo 600 mm, které stojí klidně i stovky tisíc korun, levnější objektivy odvedou také skvělou službu.
Oblíbenými alternativami jsou například 70-200 mm f/4 nebo 70-300 mm f/4.5-5.6, které můžu z vlastní zkušenosti vřele doporučit. Pokud byste toužili po větším přiblížení, je pak na místě uvažovat například o zoomu 150-600 mm od výrobců Sigma či Tamron.
Fotografové, kteří kromě zaznamenání momentů ze samotné hry mají za úkol nafotit i reportážní fotky prostředí, fanoušků apod., používají vedle teleobjektivů také široké objektivy, obvykle nacvaklé na druhém těle. Osobně si za tímto účelem na foťák nasazuji pevnou 35 mm f/1.8 nebo univerzální 18-55 mm f/3.5-5.6. Řekl bych, že tento výběr je trochu dán mým stylem focením, během kterého občas lezu do ne zrovna standardních prostor, kde může občas hrozit i zničení techniky. Zmíněné objektivy jsou lehké, přenosné a relativně levné, díky čemuž se s nimi nebojím trochu zariskovat a fotit z nebezpečných míst, jako třeba vyvýšených plošin, abych dosáhl zajímavějšího úhlu záběru. Rozflákané sklo za pět tisíc vás pak mrzí daleko víc než špičkový objektiv za padesát.

Druhou extrémně důležitou vlastností je efektivní autofokus. Když proti vám běží sprinter a za každou sekundu se přiblíží o deset metrů, musí ho foťák být schopen stále doostřovat. Kvalitní objektiv v kombinaci s vhodným tělem zajistí, že vaše snímky budou ostré a zaostřené. Zjednodušeně lze říci, že čím dražší objektiv, tím lepší AF. Ostrosti fotek lze avšak trošku pomoci přicloněním, kdy si např. clonu objektivu zvýšíte manuálně z f/4 na f/7.1.
Třetím bodem je vysoká snímkovací frekvence těla vašeho fotoaparátu, tedy schopnost vyfotit co nejvíce snímků za vteřinu. Takovou vlastnost foťáku fotograf portrétů nepoužije, ale vám jako budoucímu „sporťákovi“ se bude ohromně hodit. Při akci jde totiž mnohdy o setiny vteřiny a možnost vybrat si z deseti snímků ten, kdy puk je těsně před hokejkou Jágra, umožní získat vysněnou fotku.

AKREDITACE
Na většinu velkých sportovních eventů je dovolen vstup jen profesionálním fotografům, kteří si sehnali akreditaci. Už mě několikrát takhle vyhodili z místa, od něhož jsem si sliboval nafocení vlajkových snímků do portfolia. Proto na povolení myslete dřív, než se vydáte na cestu. Jinak to pod dlouhé cestě může mrzet…
Každopádně akreditovaní fotografové většinou zastupují tiskové agentury a sehnání povolení je poměrně dosti složitý, ne-li nemožný proces. Kvůli tomu tu mám pro vás jednu radu. Focení sportu si ze začátku trénujte na menších akcích, jako třeba okresních fotbalech, odkud by vás žádný sekuriťák vyhánět neměl. A nebo prostě poproste kamarády, až si půjdou zahrát tenis, jestli byste nemohli jít s nimi a zkusit je při tom nafotit. Oni se budou moci pochlubit, jak byli v neděli odpoledne pinkat, a vy získáte cenné zkušenosti a fotky do budoucího portfolia.

PÁR TIPŮ NA ZÁVĚR
Teoreticky by se dalo o focení sportu mluvit celé hodiny, a proto bude nejlepší, když radši rovnou vyrazíte do terénu cvakat, cvakat a cvakat. Ještě předtím je tu pět posledních triků na závěr:

1. Ačkoli je focení sportu hodně o špičkové technice, se základním foťákem jdou udělat úžasné fotky. S trochou originality, postřehu a fantazie můžete překonat profíky, kteří svou neoblomnou metodou fotí daný sport stejně už dvacet let. Prostě se podívejte na svět jinýma očima, vždyť o tom přeci focení je!
2. Až pojedete na utkání, zkuste napsat hrajícím týmům, jestli nemají o snímky zájem. Fotky vám pak nemusí zůstat doma na disku, ale udělají radost druhým a navíc se třeba o vás dozví někdo, kdo vás příště osloví.
3. Foťte ten sport, který vás baví, a k němuž máte vztah. To vám pomůže se v akci zorientovat a věnovat veškerou pozornost na hledání kompozice a mačkání spouště.
4. Bez povolení vás na velké akce nepustí. Nevěšte hlavu a začněte lokálními turnaji a závody. Nahoru se jde vždycky dopracovat, ale tu cestu si každý musí prošlapat sám.
5. Experimentujte. Střídejte objektivy, měňte úhly záběru, zkoušejte fotit cokoli vás napadne. Je třeba se pořád posouvat a zkoušením nových technik toho docílíte.

V tomto článku jsem chtěl poodhalit řemeslo sportovní fotografie těm, kteří by s ní rádi začali. Jestli se podařilo sepsat pár nápomocných rad, to nevím. Ale doufám, že hlavní myšlenku si každý vážný zájemce o focení sportu odtud odnese: popadněte foťák a chyťte první příležitost akce za pačesy! Jak říká spousta profesionálů, je zbytečné sedět doma a o focení jen číst. Ty nejcennější vědomosti vám totiž nepřinese nějaký blog, ale ryzí praxe. Tak na co už čekáte :) ?


…
Zamotal jsem se při psaní, něco vám uniklo nebo byste se prostě chtěli zeptat? Klidně mi pište na mail, rád poradím, jak nejlépe budu moci!