Milevské maškary 2024

Vepřová zabijačka. Tradice od roku 1862. Koncerty. Stovky maškarních masek. To všechno jsou odstíny Milevských maškar, nejstaršího a největšího masopustního průvodu v Česku, který se koná každý konec zimy v jihočeském městě Milevsko. Osobně mám tuto tradiční akci moc rád a když jsem na ní zavítal opět v roce 2024, foťák nezůstal ležet doma. Pokusil jsem se tam za den nasnímat takovou komorní reportáž a ukázat vám na ní pár tipů, jak se vůbec fotoreportáž z kulturní akce dá fotit. Tak si pojďme na posilněnou dát něco dobrého a jdeme na to!

#1 Přípravy
Ať už se fotograf vydá na jakoukoli kulturní či sportovní akci, musí si vždycky předem zjistit, kdy a kde se bude co dít. Natožpak o co přesně vůbec jde. Malá přípravná rešerše zabere sotva pár minut a její podcenění nebo dokonce vynechání může mít katastrofální důsledky.
V případě Milevských maškar se program rok co rok víceméně opakuje a tak každý pravdielný návštěvník ví, že dopoledne hrají na pódiu na náměstí bubeníci a dechovky, hned vedle na trzích si člověk může koupit moc pěkné točené keramické hrnečky nebo vynikající jitrnice a jelítka se zelím a křenem a že ve dvě se průvod vydává od Domu kultury směrem na náměstí.

A tak jsem věděl, že mám dopoledne dost času. V klidu jsem si nafotil trhy v centru města, okusil pár specialit a poslechl si několik písniček živé hudby. V jednu byl ten nejvyšší čas, aby šlo stihnout vypravení průvodu, a tak jsem vykročil směr k Domu kultury.

#2 Stát se součástí
Mou radou číslo dva je zaplout do davu, neboť základní přístup správného dokumentaristy je nebýt jen pozorovatelem, ale součástí dané události. To vám umožní pořídit netradiční snímky a poodkryje nový pohled na skutečnost.
Proto jsem při focení portrétů masek v průvodu s účastníky komunikoval, prohodil pár slov. Oni se pak focení nebrání a ještě vám rádi pomůžou, aby fotka byla lepší.

Takový přístup je nutný obzvláště v případě, kdy se pokoušíte o složitější kompozici a před daným člověkem tančíte se zrcadlovkou déle. Jako příklad můžu ukázat třeba tohoto bubeníka, který byl během hraní vezen na přívěsu společně s dalšími členy kapely. Můj cíl byl zapasovat jeho obličej šikovně mezi rozostřené činely. Nacvakal jsem asi dvacet fotek, jenže jak sebou kára neustále mlela, nikdy jsem s polohou hlavy vůči bubnům nebyl spokojen.
A tak jsem fotil dál a dál, až to tam padlo. A nebýt toho, že jsme se s bubeníkem pohledy posunky dohodli, on by se tu půl minutu usmívat do mého objektivu usmívat nevydržel a snímek by byl k ničemu. Tímto bych chtěl tomuto mladému muži vyjádřit velké díky!

#3 Spolupracovat s konkurencí
Z pohledu ekonomického zní tato rada možná absurdně, ale jde o pravidlo, bez něhož bychom my fotografové mnohdy vůbec neuspěli. Na podobných akcích, jako jsou Milevské maškary, se vyskytne řada zástupců různých médií. Tehdy na místo dorazila Česká televize, Nova, regionální deníky a kupa fotografů a videomakerů. A spousta z nich si vyhradila místo na špičce průvodu a zahnízdila se tam, jako kdyby to byl jejich domov. Tím mluvím hlavně o fotografech. Bez toho, že se s nimi dohodnete, jestli by vám mohli na chvíli poodejít na stranu, by celek průvodu ani nešel vyfotit.

#4 Technika
Můj oblíbený odstavec. Přední čeští reportážní fotografové v čele s Janem Šibíkem používají na reportáže pevná skla 28 a 35 (popř. 50) mm na FullFrame snímači v kombinaci s klasickým delším zoomem 70-200 mm. Matěj Stránský z časopisu Respekt vám to poví také. Ten dokonce nahrazuje 70-200 pevnou 85 mm.
A já? Osobně na tyto menší akce chodím jen s jedním tělem a upřednostňuji jeden univerzální objektiv. …a jak jinak než pevný, že ano! Zvykl jsem si na Nikkor 35/1.8 DX, který asi nepřestanu nikdy vychvalovat. Za ty tři tisíce, za které ho na bazaru seženete, opravdu stojí! Při používání na menším DX těle je na reportáž sice občas moc dlouhý, ale škála jeho využití je nepřeberná. Lze na něj fotit téměř vše: portréty s nízkou hloubkou ostrosti, celky, podhledy, detaily…

#5 Komplexní záběry
Při focení podobných událostí musíte vždy pamatovat na jednu věc. Je třeba obsáhnout maximum typů záběrů. Od velkých celků po detaily, od skupin lidí k obličejům. Mou zásadou je pracovat systematicky. Takže jsem si na začátku dne nacvakal rovnou pár celků náměstí pro případ, že by se nenaskytla další příležitost. Dále několik detailů pokrmů, pár náladovek dětiček na kolotoči, nějaký ten záběr muzikanta.
A pak během dne jdu a zatímco si užívám focení s lidmi v ulici, pořád koutkem oka hledám zajímavou kompozici pro celek apod., aby výstupem reportáže zkrátka nebyly jenom klasické širší portréty postaviček.

Závěrem
Podle tradice by po maškarách mělo přijít postění, kdy se lidé budou vyhýbat masu. No, upřímně, na tento zvyk si v Milevsku už zase tolik nehrají a myslím, že na začátku dalšího týdne si obyvatelé města rádi dají pořádný flák masa. Nicméně je hezké, že tradice Milevských maškar přežila od roku 1862 dodnes.
A co je ještě hezčí, že fotografové jsou vítáni a tak si můžete i vy na následujících maškarách vyzkoušet, jak půjde focení reportáže vám. A když vám zmíněných pět rad třeba jen trošku pomůže, budu moc rád. Užijte si své další focení, ať už bude kdekoli a kdykoli!

… Zamotal jsem se při psaní, něco vám uniklo nebo byste se prostě chtěli zeptat? Klidně mi pište na mail, rád poradím, jak nejlépe budu moci!